Kromě drahých kamenů se již od starověku používal jako barevný akcent na zlatnické předměty a šperky email. Původ tohoto slova nalezneme ve francouzštině, analogický pojem smalt pochází z latiny. Ačkoliv se oba výrazy používají jako synonyma, v poslední době je zvykem spojovat termín email spíše s uměleckým dílem a smalt s užitkovými a technickými předměty. Jde o poměrně náročnou techniku, která byla rozšířena zvláště na Dálném i Předním východě a odtud se její znalost přenesla na evropský kontinent. Základem je skelný prášek z křemičitého písku a dalších přísad zbarvený kysličníky kovů. Míchá se s vodou na řídkou kašičku nebo s příměsí levandulového oleje a dalších pojiv na skelnou pastu, které se nanášejí štětcem nebo špachtlí na kovový podklad z nejčastěji z mědi, stříbra, zlata, tombaku nebo železa. Charakter a barevnost podkladu ovlivňuje zvláště u průsvitných emailů výsledný vzhled. Předmět s naneseným emailem se pak nechá sušit buď volně při pokojové teplotě (asi 12 hodin) nebo při teplotě 60°C asi půl hodiny. Poté se vypaluje v muflové peci v teplotách 850-930°C podle typu emailu. Nižší teploty dostačují u krycích (opakních) emailů, zvyšují se u poloprůsvitných (opalizujících) a nejvyšší jsou nutné u průsvitných (translucidních) emailů, aby se dosáhlo žádoucího lesku barev. Někdy se používá více vrstev, základní vrstva z bezbarvého transparentního emailu se nazývá fondant. Proces se musí někdy opakovat, protože vypalováním prášek klesne. Po vypálení se předmět pomalu chladí, aby email nepopraskal, a současně se na podložce vyrovnává základový plech, který má tendenci se teplem zvlnit a deformovat. Po vychladnutí se povrch brousí pod tekoucí vodou různě hrubými brousky, popřípadě diamantovým pilníkem. Výsledný lesk se dosahuje vyhlazením papírem, plstí nebo kůží. Jasnou barevnost emailu lze zvýšit přetřením povrchu voskem.

Nejstarší a také nejnáročnější technikou je email přihrádkový (émail cloisonné), který byl znám od starověku, převzali jej zlatníci a emailéři tzv. barbarských národů a užíval se až do románské doby. Jeho podstata spočívá v natavování přihrádek (lamel) z kovových pásků, které vytvářejí na základní desce vzor. Tyto přihrádky jsou pak vyplněny emailem, většinou v různé barevnosti, takže výsledný dojem připomíná mozaiku. Zvláště v době stěhování národů byl v oblibě granát a červený email, tzv. garnet cloisonné, který jej dokázal vzhledově téměř nahradit. Variantou byla záměna kovových lamel za filigránové drátky, kterou dovedli k dokonalosti uherští zlatníci renesance a baroka. Další obměnou je email á jour, kdy email vyplňuje pouze okénka nebo síťku a je průhledný jako okenní vitraje. Tento způsob výzdoby se uplatnil zvláště ve špercích pozdního historismu a secese.

Zjednodušení přihrádkového emailu nastalo použitím emailu jamkového (émail champlevé). Na měděnou základovou destičku se nakreslil požadovaný motiv a pak se v místech, kde měla být barva, vyrývaly mělké prohlubně, nanejvýš do hloubky dvou milimetrů. Ty se vyplnily emailem a vypálily. Od 16. století se jamky leptaly kyselinou, která zaručovala větší přesnost a jemnost. V současné době se používá též metoda fotografického leptání a v sériové výrobě odlévání kovových částí na ztracený vosk. Ke zdokonalení techniky emailu přispěli umělci ve francouzském městě Limoges v 15. a 16. století, když začali pracovat s emailem jako běžnou barvou a volně jej nanášeli na bílou podkladovou vrstvu. Tímto malovaným emailem (émail peinte) zhotovovali destičky s historickými, mytologickými a biblickými náměty a také medailony s portréty v celé barevné škále nebo v černé kresbě na pastelových tónech podkladu (grisaille). Již od konce 13. století stoupala obliba translucidního emailu, zvláště v mnoha odstínech modré barvy, který byl nanášen na kovový podklad s body nebo hvězdičkami, aby připomínal nebe. Zvláště v období klasicismu a empíru se rozšířilo efektní šrafování překrývané vrstvami kobaltově modrého emailu. Technicky náročné bylo zdobení plastických předmětů, nádob a figur, zvláště v době renesance, manýrismu a baroka. Tento způsob výzdoby s neprůhledným emailem v silnějších vrstvách nazvali Francouzi émail sur ronde bose (en ronde bosse).

Zdobení emailem provází evropské zlatnictví od Byzance až současnost. Kromě hojného uplatnění ve šperku byly emailové destičky zasazovány do liturgických předmětů, knižních desek, korunovačních klenotů. V gotice se používaly na výzdobu domácích oltáříků. Renesance těžila ze široké barevné škály emailů a možností drobné kresby ve špercích s figurálními náměty, navíc emailové ornamenty rozvilin a arabesek doplňovaly drahé kameny tvořící jádro motivu. V době baroka, klasicismu v následujícím 20. století dosáhlo vrcholu využití emailu na svrchní pláště závěsných hodinek, na dózičky, tabatěrky a neceséry. Posledním vrcholem v uplatnění emailu ve šperku byla secese, a to jak ve své florální, tak i geometrické podobě. Snaha o napodobení exkluzivního vzhledu vedla v bižuterním průmyslu 19. století k použití nepravého emailu za studena, který nebyl vypálen, a proto nebylo možno dosáhnout tak vysokého lesku a hladkého povrchu. Tímto způsobem se také opravovaly starší předměty, což mohlo vést i k jejich znehodnocení. V moderním šperku i dalších uměleckých dílech se experimentuje s emailem, světovým centrem zůstávají francouzská střediska Limoges a Moréz.