V posledních desetiletích se i u nás ojediněle setkáváme s rozměrnými či monumentálními díly s použitím technického smaltu. Proto se neodbytně vtírá otázka, proč jejich autoři nejdou pohodlnější cestou aplikace akrylových či jiných barev, proč překonávají technologické obtíže smaltu, proč podstupují riziko nejistého výsledku, do něhož nelze dodatečně vstoupit pozdějším zásahem?

Odpověď lze nalézt snad jen v surovině samé, v jejích neopakovatelných vlastnostech sklovitého povrchu a vnitřní hloubky, v pocitu rozechvění a napětí, které přináší mystérium tvůrčího procesu dávné techniky ověřené sice mnoha staletími, ale přesto stále nové, jedinečné, dobrodružné.
A tyto vlastnosti využívá autorka beze zbytku, když přemýšlí nejen o tom, co vytvořit, ale také jak. Jak vytěžit maximum z možností smaltu a zároveň nepopřít jeho charakter, jeho optické a haptické vlastnosti, které jsou tak přitažlivé. Jak je vidno, ze smaltu lze vytvořit vše – neklade žádná omezení.

Alexandra Horová je zaujata duchovním světem a vztahy, v jeho skryté poloze.

Emailové portréty konkrétních lidí v expresivních grimasách jakoby přestavovaly jednotlivé charakterové rysy i momentální hnutí mysli a pocity. Celkový záběr na obličej později zúžila na oko jako „pars pro toto“ podle představy, že „oko je do duše okno“. Tímto nevědomým návratem se dotkla doby osvícenství, kdy se rodinní příslušníci, milenci i přátelé obdarovávali nejen miniaturními portréty, ale též portréty pouhých očí, čímž vyjadřovali hluboký cit a otevřenost vůči svému protějšku. Neboť co více můžeme nabídnou než pohled do svého nitra, které takto odhalujeme. I když je následující série poletujícího prádla možná překvapivým obratem, je vlastně jen pokračováním předchozích myšlenek. Zatímco v obličeji a oku hledáme duševní intimitu, do prádla je sice schováváme tělesnou intimitu, ale jeho výběrem opět prozrazujeme důvěrné informace o své osobě. V roztomilém prádle však nehledejme jen závažné existenciální problémy, můžeme na něj nahlížet také jako na nevážnou ironii na kult dokonalého těla a luxusního prádla, které je povyšováno do role fetišů moderní společnosti.

Z textu prof. PhDr. Aleny Křížové, Ph.D.